Převzato s laskavým svolením autorky Balů ze stránky: Nebe plné vzducholodí
By Ray Dean
Tento příspěvek je vznikl v rámci projektu Steampunk Hands Around the World.
Multikulturalismus je jedním z témat, na která se v prostředí celosvětového steampunku klade poslední dobou čím dál tím větší důraz. Jak už je u všeho, co ze steampunku vychází, obvyklé, nemá multikulturní steampunk přesné vymezení – obecně vzato se ale dá říct, že se jedná o přenesení tohoto žánru do jiné kultury, do prostředí, které se starým známým světem viktoriánské Anglie nemá vůbec nic společného.
Ani zdaleka se ale nejedná o pouhou změnu kulis. Multikulturní steampunk klade důraz na to, aby byly jednotlivé kultury představeny pokud možno z pohledu těch, kteří z nich pocházejí (či se s reáliemi dané kultury velice dobře seznámili), a aby toto představení bylo oproštěno od všech předsudků, které mohou být s danou zemí (národem, etnickou menšinou, atd.) spojované. Stručně řečeno – než začnete psát steampunkové mayovky, bylo by dobré přečíst si něco o tom, jak to v Severní Americe 19. století doopravdy vypadalo, a vyhnout se všem zaběhnutým stereotypům, které o tomto období existují.
K multikulturnímu steampunku lze dojít mnoha způsoby. V evropském prostředí bezesporu nejčastější tvůrčí představivost, která vede fanoušky steampunku k úvahám nad tím, jak by se žánru dařilo při zasazení do jiného prostředí, nejčastěji domácího (koneckonců myslím, že většina českého steampunku – v tomto případě mám na mysli steampunk zasazený do místního prostředí v dobách Rakouska-Uherska – vznikla právě takhle). Jistou roli může hrát i přesycení onou věčnou Anglii a touha po inovaci žánru. Nicméně posuneme-li se do vzdálenějších oblastí, pokud možno těch, které kdysi spadaly pod Britské impérium, setkáme se s multikulturním steampunkem stavícím na teorii postkolonialismu; se steampunkery, kteří se – celkem pochopitelně – nechtějí hlásit k žánru, který jejich kulturu pojímá z hlediska Evropy 19. století, tedy jako exotickou dálavu obydlenou divochy. Upravují tedy žánr tak, aby byl přijatelný pro co nejširší spektrum národů a kultur.
Stránek, které se tímto tématem zabývají, je celá řada. Kromě projektu Beyond Victoriana, bašty multikulturního steampunku, se mezi tři nejznámější počítá například i blog Silver Goggles, pojednávající zejména o různých kolonialistických a feministických teoriích, nebo stránka Multiculturalism for Steampunk, která tuto variantu žánru šíří zejména skrze obrazové materiály (kostýmy, ilustrace, apod.). Přístup, který různí autoři k multikulturalismu zaujímají, se různí – při troše hledání narazíte například na obsáhlé, promyšlené eseje, na sžíravé recenze na díla plná kulturních stereotypů, na aprílové představení Anglie coby „nepříliš známé kultury“ nebo třeba na debatu o politické korektnosti výrazu „viktorientalismus“, ve které je dán prostor i argumentům, které mají k multikulturalismu (alespoň takovému, jak jej chápe zbytek světa) celkem daleko. Neschází ani sebereflexe – na nutnost vyvažování extrémů (od suché politické korektnosti po hysterickou reakci na cokoli, co by mohlo být považováno za xenofobní) upozorňuje například indická steampunkerka Suna Dasi.
Španělsky píšící spisovatel Joseph Remesar dochází na svém blogu k závěru, že multikulturní steampunk je „dalším přirozeným směrem, kterým se subžánr [steampunk] bude dále vyvíjet.“ Píše, že „steampunk budoucnosti je čímsi heterogenním, čímsi, co mísí vlivy a aspekty všech možných zemí a řečí; je volněji definován a spjatý s větší představivostí. Propojí komunity po celém světě… Už teď vidíme steampunkové skupiny, které [žánr] adaptují na místní dějiny a propůjčují mu novou perspektivu, od Francie až po Indii.“ A přestože z mého pohledu zůstane – alespoň v Evropě – prvotní doménou steampunku vždy viktoriánská Anglie, je důležité si uvědomit, že to rozhodně nemusí být konečná. Steampunk se může odehrávat kdekoli na světě, v Indii, Rusku či Peru, a multikulturní pohled na žánr tu je od toho, aby nám to neustále připomínal. O to víc, že se jedná o trend, který hned tak nezmizí.
