FANTAZEEN

Autor: Saša

Do podlahy hostince se vsakuje krev. Knihovník Merit leží s proříznutým hrdlem u dveří, všude kolem jsou křiklavě rudé skvrny. Není sám, vždyť támhle leží mrtev velitel posádky a strážní. Stačila chvíle nepozornosti a vzbouřenci rozpoutali jatka.
Knihovník sleduje svět překvapeným pohledem. Ví, že jeho život vyhasíná. Kap, kap, padají červené kapky. Natáhne ruku, ale zachytí do ní jen vzpomínky.

Dopis od otce. Tím to všechno začalo. Utreides psal, že je na stopě nového vtělení temného mága Gorana, bytosti tak strašlivé moci, že se proti němu kdysi musely spojit církve Abalau i Belara. Když ten dopis četl poprvé, slíbil si Merit, že otcovo dílo dokončí. Ochraní lidi z Prvního věku a hlavně, hlavně se pomstí.
Nejprve ale musel vnést pořádek do knihovny, po Utreidově smrti propadlé zmatku. Se svou asistentkou Lilith strávil noc pročítáním a katalogizování svitků. Byl to příjemně strávený čas a byl by ještě lepší kdyby do knihovny pořád někdo nechodil a nenabízel pomoc s třídením svitků. Jak odmítnete pomoc třeba velekněžky Belarovy? (Ukázalo se, že snadno – stačilo ji dostatečně znudit neustálými zdrženími.) Klikněte zde pro pokračování »

Autorka: Kazma

Noční Kesčenko. Jedenáct tisíc obyvatel, šest koček a dvě popelnice. Dívám se na něj z vrcholku kopce, dnes do něj ještě nevstoupím; až kolem půlnoci je ten správný čas, kdy by se měl někdo jako já vracet. Šamani nejsou zrovna moc silní při západu slunce. Těším se na Darju a Dimitrije. Dimitrij Vlkov. Bývalý lovec, dnes vlkodlak. Když jsem Kesčenko opouštěla naposled, ještě úplně se s novými životními hodnotami nepopasoval, pochybuju, že je to teď jiné.

Tak se do toho dáme. Mezi 5. a 7. říjnem proběhl v Zábřehu na Moravě třetí ročník larpu Úsvit časů. Pod taktovkou organizace Thilisar (dodali prostory, povolení od města a příběh) a skupiny Stíny temné pověsti (dělali pravidla, herní reálie a dodávali světu funkčnost).
Úsvit by se dal jednoduše popsat jako kombinace Van Hellsinga a Underworldu. Až neskutečně silní vlkodlaci, distingovaní upíři a pánbíčkářští lovci. Ti všichni uvěznění v ruském městečku Kesčenko plném armády. Každá ze zúčastněných stran měla jednoduchý systém vedení. Vůdce, zástupce vůdce (rekrutováni z řad hráčů) a rádce (z řad organizátorů). Rádci byli koordinátoři děje, velmi špatně informovaní koordinátoři děje.
Klikněte zde pro pokračování »

Autor: Osrik

Narodil jsem se v Novém Belarisu dvěma uctívačům Belara, Sahře a Holirovi de Bel. Jednalo se o známou a vlivnou rodinu. Díky jejich striktní náboženské výchově se mi postupně Belar tak zhnusil, že jsem od rodičů ve svých čtrnácti letech utekl. Rozhodl jsem se cestovat a vyrazil jsem směrem k Antieně. Po cestě jsem slyšel spoustu zvěstí o tom, že církev bohyně Abalau stále přežívá na východě, slyšel jsem o její milosti a otevřené náruči. Představa, že existuje tak odlišná církev od té, co mi byla vnucována od malička, mě naplňovala nadějí.

Po pár letech toulání jsem narazil na výpravu Joštara Danevského a rozhodl se k ní přidat, třeba mě dostane blíže k mému cíli. Protože jsem byl z velmi známé rodiny vyznavačů, přiřadili mne sestře velitele Joštara, Belarově velekněžce. Po čase jsem byl Beleram znechucen, a tak jsem požádal Joštara o převelení k armádě. Dostal jsem potřebný výcvik, a tak se stal „ochráncem“ Belarovy církve. Díky svému snu jsem dokázal přetrpět útrapy, které přicházely se službou Belarově církvi. Před půl rokem jsme narazili na citadelu První Věk. Mé nadšení neznalo mezí, ale nemohl jsem o něm nikomu říci. Tato citadela, staletí odříznuta od okolního světa, měla svůj vlastní chrám Abalau i s několika kněžkami. Velekněžka a Joštar však nadšení nebyli a náboženství začali utlačovat, protože bůh je přeci jen jeden.
Klikněte zde pro pokračování »

Autor: Miroslav

Návrat z mého prvního LARPu, styl postapo-fantasy.

Překonání angíny pro účast na hře, ještě po návratu nevím, zda úspěšné.
Převážně nadšené pocity.
Většina času v roli.
Pátek až neděle.

Pevnost První věk plná ukrytých magických předmětů a okupovaná vojskem Nové Yateky s cílem artefakty vypátrat.
Zároveň souboj dvou náboženství.
Moje role: Okupant číslo 6 – jméno si nechávám své. Bývalý raubíř, bez zábran provádět právo útrpné, s křivým charakterem a silným smyslem pro sebezáchovu.
Klikněte zde pro pokračování »