10 Říj 2012

První Věk – Povstání: Očima vojáka č. 6

Vložil/a: admin | V kategorii: Reportáže |
avatar

Autor: Miroslav

Návrat z mého prvního LARPu, styl postapo-fantasy.

Překonání angíny pro účast na hře, ještě po návratu nevím, zda úspěšné.
Převážně nadšené pocity.
Většina času v roli.
Pátek až neděle.

Pevnost První věk plná ukrytých magických předmětů a okupovaná vojskem Nové Yateky s cílem artefakty vypátrat.
Zároveň souboj dvou náboženství.
Moje role: Okupant číslo 6 – jméno si nechávám své. Bývalý raubíř, bez zábran provádět právo útrpné, s křivým charakterem a silným smyslem pro sebezáchovu.

Události čistě z mého pohledu: Noční hlídka a poznání okouzlující knihovnice, chycení znepřátelené velekněžky, ranní krádež svitků v knihovně (snad jediné provinění vůči oné půvabné slečně) a obratný prodej většiny z nich našim kněžím, extra proplacený výslech zadržené (Anežka to hraje úžasně), několik výprav do podzemních katakomb a prémiový žold, další drobné ulité zisky, konečně krátký čas na jídlo, haluzové zadržení nižších kněžek a další placená tortura (kněžtička se uměla krásně vztekat), skrz příležitostné rozhovory získán téměř zadarmo permanentní lektvar síly a zdarma dva na popáleniny, překrásné dvakrát proplacené! trápení znovuobjevivší se velekněžky (zahřátá záda, odebrané nehty, ramena z kloubů, drcený prst a musím se naučit to používání kostky pro výslech), první místo v lukostřeleckém klání (vzájemný souboj s finalistkou – poté co vypustila svůj šíp a minula, doběhnuta a zastřelena do zad), knihovnice přinucena vdát se za našeho starého kněze, smutné nonRP odpoledne, náš bůh vstupuje díky mnou nalezené masce a kradenému svitku do naší nejvyšší kněžky, první pokus nepřátel o převrat, naše prohra díky slabostem a neorganizovanosti začíná být nepochybná, zmatené pobíhání ve tmě a marný pokus o nalezení jakýchkoliv artefaktů, náhle skvělý malý boj, ulovena znovu nižší kněžka z odpoledne a chuť osedlat si tu kousavou mrchu jako lék na ztrátu dívky z knihovny, druhá a úspěšná vzpoura – jsme konečně poraženi, umírám.

Najednou přichází zázrak, Ona mne zachraňuje a brání proti svým druhům dávajíc svůj život v sázku.
Končím na mučidlech ponechán hněvu mých obětí, ale stále naživu.Po všem co jsem napáchal mne nechali mezi sebou.
Z celého vojska okupantů jsem zbyl jen já a dobrosrdečný Erik.
A abych se v novém životě neměl špatně, podařilo se mi před všemi ukrýt svůj měšec, jehož obsah jsem od začátku hry téměř z osminásobil 🙂

Tím prozatím končí můj příběh.

Autor fotografie: Mirek



DISKUSE:
Jaroslav Roslav Voves:
Reklamace: knihovnice nebyla k sňatku donucena! Bylo jí to bez jakéhokoliv nátlaku nabídnuto a ona přijala!

Štěpán Stevecz Fojtů: zlatokopka

Miroslav: No však také o několik hodin později se ke spokojenosti se stavem manželským vyjádřila

Jaroslav Roslav Voves: Přesně takhle se ohýbají fakta: neříkám nic o její spokojenosti. Jen o tom, že tak učinila zcela dobrovolně, ať už měla motiv jakýkoli.
Celý vztah by se dal asi dobře charakterizovat: zlatokopka vs mlsný kocúr

SHani Lilith Scarlet: Jaká zlatokopka:) mne islo číste o holý život ,ani dukatik som si nevypytala…ok ulavy na daniach pomohli tiež:)

Líbí se mi:
Sdílej:

Odpovědět