Archiv pro ‘Povídky/Básně’ Kategorii

23 Kvě 2015

Melkora: Elegie za mrtvé skřety

Vložil/a: Jutwen | V kategorii: Povídky/Básně |
avatar

Věnováno Gandalfovi bílému

Jsou bílí, jako ty, mocný čaroději, co přijíždíš za východu slunce na hřbetě knížete všech koní, rychlejšího než sám vítr.
Vždycky jsou bílí.
Pleť mají jako mléko, vlasy jim září leštěným zlatem.
Kráčejí měkkými paprsky nového dne a jsou velcí a silní.
Tak velcí a silní, jak jsme si ani v nejbláznivějších snech nedokázali představit.
A tvrdí o sobě, že jsou krásní.
A tvrdí o sobě, že jsou moudří.
A tvrdí o sobě, že jsou vznešení.
A při tom rozsévají jenom utrpení a bolest.
A kudy projdou, tam se zem pokryje černou krví.
Naší krví.

Nikdy ani ve své nejtěžší hodině, tváří v tvář jisto jisté smrti by to nepřiznali, ale děsí se té barvy.
Tvrdí o sobě, že jsou krásní, moudří a vznešení, ale jejich srdce se zalykají strachem ze tmy,
hlas jim vázne v hrdle a dech se úží tak, že jsou chvíle, kdy ho sotva popadají, jen si na ni vzpomenou.
Pevně věří, že jednou vystoupíme a přijdeme za nimi, černí a hroziví a budeme jako oni.
A při tom, bílý jezdče, my víme, že nemůžeme vyhrát.

A přes to se já i mí černí bratři znovu a znovu bezhlavě vrháme do marných bitev s vámi.
Ne z touhy po vítězství, můj bláhový čaroději, ale pro tu sladkou naději, že si pár těch zatracených parchantů vezmeme sebou do pekla.

Líbí se mi:
Sdílej:
7 Dub 2014

Hymna Aprílconu

Vložil/a: admin | V kategorii: Povídky/Básně |
avatar

Autoři: banda fantazáků na Aprílconu 😀
Hlavní tahoun textu: Wilwarin.
záznam a nahrávka: Bráška.


Já chtěl bych jít na AprílCon
Jak nikdo přede mnou
Tu cestu musím zvládnout sám
A termín dávno znám
Celý Kopr prohledám
Půjdu dal a dál
Chci Fantazákům rozumět
A jejich sílu znát
AprilCon, deskovky zahrát
Mou cestu nic nezmění
AprílCon
Ó můj příteli nej
Mainstream zdá se někdy zlej
AprílCon
Dračák si zahrát
A pak si dát seriál
S mainstreamem se půjdem prát
AprílCon
Doraž taky k nám
Doraž taky k nám
AprílCon

Klikněte zde pro pokračování »

Líbí se mi:
Sdílej:
4 Bře 2013

Únosce z Rísije – kapitola třetí

Vložil/a: admin | V kategorii: Povídky/Básně |
avatar

Převzato s laskavým svolením autorky Vivian z jejich stránek

 

I

„Víš to jistě?“ zeptal se Šalnur.

Držel hubeného mladíka pod krkem a tiskl ho na stěnu lasičnice.

„Ano! Je vhodná doba,“ sípal mladík, „tak mě pusť, Šalnure, pusť mě. Jsem přítel.“

Šalnur pustil chatrnou látku jeho pláště. Ustoupil, opřel se o jeden stolek s klecí.

Tenhle chlapík pro něj nepochybně pracoval. Nosil mu zprávy z hradu a to nebylo málo. Ale bral si za svou práci dva zlaté kroužky na desetidení.

„Ne, to nejsi,“ řekl mu, „platím ti. Ty mi za to říkáš věci. To není přátelství, Resi. Jen obchod. Chápeš to?“

Res přikývl. Pak si uvědomil, že hovoří se slepcem a opakoval souhlas. Načež se pustil do proslovu, v němž Šalnura ujišťoval o své oddanosti. To nebylo třeba. Šalnur slyšel tlukot jeho srdce a cítil jeho pot. Ten chlapec se bál, a říkal pravdu.

Klikněte zde pro pokračování »

Líbí se mi:
Sdílej:
2 Bře 2013

Únosce z Rísije – kapitola druhá

Vložil/a: admin | V kategorii: Povídky/Básně |
avatar

Převzato s laskavým svolením autorky Vivian z jejich stránek

I

Lasička s kovovou schránkou na krku se proplétala mezi kmeny zakrslých keřů. Začínalo se stmívat, nebe potáhla mlha. Denní živočichové se ukryli do doupat; lasička běžela dál. Bylo jí jedno, jestli je noc nebo den. Dokud nedoručí dopis, neodpočine si. V jejích tmavých očích se s nástupem šera roztáhly panenky, viděla stejně dobře, jako za dne. A jiné živé tvory dokázala zaznamenat i podle pachu nebo tělesné teploty. Ráda pozorovala.

Dnes ale někdo pozoroval ji.

Ve strži, jíž protékal úzký, temně se lesknoucí potok, seděla žena. Přes ramena přehozený pléd, bosé nohy přitažené k tělu. Pažemi si objímala ramena. Tvář měla nehybnou, oči zavřené. Na spáncích jí černé vlasy tvořily hladké uzly, které vypadaly příliš těžké, spíš jako ze železných drátů. U nohou jí ležely dva barevné kameny, které slabě pableskovaly, ačkoli na ně nedopadalo světlo. A jejími zády se v křoviscích choulilo bělavé zvíře, veliké, beztvaré. Jen dvě rudé oči svítily z temnoty a občas se ozvalo tiché klapnutí zobáku.
Klikněte zde pro pokračování »

Líbí se mi:
Sdílej:
24 Úno 2013

Únosce z Rísije

Vložil/a: admin | V kategorii: Povídky/Básně |
avatar

Převzato s laskavým svolením autorky Vivian z jejich stránek

I

„Není to čestný úkol,“ řekl Krís.

„Možná. Nikdy jsem ti nesliboval, že takový bude,“ Věrlin zakašlal, odplivl si. Zahleděl se k vrcholkům hor, snad aby se nemusel Krísovi dívat do očí. „Je to ale moje vůle – s tebou o ní jednám jen proto, že nejsi pouze můj vazal, ale i přítel. A musíš to také vidět, Krísi, je to naše jediná možnost. Targijci s námi nikdy nejednali čestně. A ani nebudou.“ Odmlčel se. Pak uhodil pěstí do zárubně dveří: „Ne, že bych se nepokoušel vyjednávat. Ty to víš, Krísi!“

„Ano,“ zavrčel Krís, „vím. Nic to však nemění na tom, že se mi tohle poslání nelíbí.“

Věrlin se nadechl, zdálo se, že bude vysvětlovat, přestože by si vystačil s tím, co už řekl. Je to jeho vůle, královská vůle. Když se Krísovi nepokoušel poručit, svědčilo to stejně tak o jejich přátelství, jako o nejistotě, v níž se celá Rísije zmítala. Věrlin si sice zachovával své postavení i zde, zahnaný do úkrytu vysoko v horách, ale kdyby se Krís rozhodl, že svůj úkol odmítne, neměl by ani král prostředky, jak ho donutit nebo potrestat. Klikněte zde pro pokračování »

Líbí se mi:
Sdílej: