Autorka: Kazma
Říká se: „Padá hvězda, něco si přej.“ Jednotvárnost noční oblohy proříznul zářící meteorit, aby se vzápětí zakousnul do poklidné ztichlé krajiny, vyplašil spící zvěř a… pohnul se?
Nastal den. Ptáci zpívají, listy stromů šumí ve větru, zatímco slunce začíná svou pravidelnou pouť po obloze, ale tady ne.
Kam jen oko dohlédne, je mrtvá země. Okolo se tyčí vysoké špičaté věže poslední výspy uctívačů Ashy, nekromantského města Nadin-Zakiru. Slunce zakrývají temná mračna. Vše se halí do věčného šera. Šero a ticho. Nekromanti bývají velmi neradi rušeni od svých studií, jenže nedávno odtál poslední sníh a živí se pohnuli do války.
„Arantire! Kámo! Inferno je zpátky!“ zařval z plných plic Malekosh,generál Podzemí, který bez jakéhokoliv vychování naběhl na poradu náčelníka kmene Urgash, Shak’Karukata a Nejvyššího nekromanta Arantira. Zatímco na vyšších nemrtvých je vidět pouze určité rozladění, Kmeny si tuto zprávu předávají hlasitě dál.
Klikněte zde pro pokračování »