FROM: CIA (Langley)
TO: Cobol Engineering (Ostrava)
CLASS: Top Secret
SUBJECT: Průnik do myslí a vytěžení zajatých členek teroristické organizace Nová Věčnost.
Před několika dny umístila teroristická organizace Nová věčnost do několika velkoměst nukleární nálože a vydírá vlády těchto zemí. Při protiteroristické akci se podařilo zajmout několik členek této organizace.
Bohužel odolávají standardním metodám výslechu (především proto, že jsou v komatu), proto bylo rozhodnuto předat je do rukou Cobol Engineering, která se zabývá metodami kontroly snů a pronikáním do podvědomí.Skupina agentů se pokusí proniknout do podvědomí teroristek a získat z nich postup deaktivace jaderných náloží.
Vzhledem k právním obtížím bylo rozhodnuto operaci provést v jedné ze zemí třetího světa, konkrétně v České republice.
____________________________________________________________________________
End Message
Z poznámek agenta „Tlusťocha“
10. března Boha jeho, to je spěchu, prý se musíme ihned sbalit a letět do Ostravy, jo a při tom spěchu nám ani nevyčlení služební auto? Jo tak není na benzín, ale na proplacení jízdenek ve vlaku je… že by měl náš ředitel kamarády u dráhy? Chudák Max, musel jsem jej nechat doma, debilní byrokrati, prý očkování a dokumenty, že bez nich nemůže do sterilního prostředí laboratoří. Můj pejsek je zdravější než oni všichni dohromady. Doufám, že se o něj matka postará a bude jej pravidelně venčit.
Po přesunu do pobočky Cobolu jsme se konečně dozvěděli podrobnosti. Máme ve snu proniknout do hlav několika ženských, co chtějí zpopelnit pár desítek milionů lidí atomovkama.
To jsou mi nápady, vyslýchat teroristy ve snu, pěkných pár facek a hned by promluvili, nojo, ale to by se z Amnesty Internationál zbláznili a honili by nás po soudech ještě příštích deset let. Že prý zranění se nesmí mučit. Blbci…
Sotva jsme dostali krátkou instruktáž, už nás nacpali léky a napojili na přístroje. Fuj, hned první ponor do mysli té ženské, nějaké Diany, je pěkný humus. Nedivím se, že do akce poslali nás a ne elitní agenty. Jim se nechtělo procházet takovým marastem.
Ocitnul jsem se někde ve středověkých kobkách, jen jsem ucítil ruce katanů, jak mně vlečou, a slyším křik mých kolegů… To by mně zajímalo, jak zařídili propojení snu víc lidí.
Chudák holka, vůbec se nedivím, že z ní vyrostl zločinec. Osobnosti jejich příbuzných, které musíme ve snu zosobnit, jsou absolutné odporné. Moje role je nějaký mafián… obchodník se zbraněmi, co nechal zavraždit vlastního bratra. Slizkej jak týden uležený syrečky. Ale já to zvládnu, už se těším na slíbené povýšení a prémie.
Nejraději bych vytáhl ČZetu a vystřelil mozek z hlavy oběma katům, jenže ve snu prý nesmíme způsobit nic nápadného, co by teroristku mohlo přivést na myšlenku, že se jí vše jen zdá. Navíc zastřelit někoho ve snu? To by asi moc nefungovalo. No, objevil jsem se spolu se svými třemi kolegy nakonec v kobce, kde u zdi leží snová identita naší teroristky. Všichni jsme odsouzení na smrt za krádež pokladu nějakého středověkého papaláše, Ten, kdo vytvářel tenhle umělý sen, musí být sadistický magor, prostředí plné krve a špíny na mne působí depresivně.
Nedá se nic dělat, musíme máknout na případu a nějak z Diany dostat aspoň nějaký naznak, jaké by mohly být deaktivační kódy atomových zbraní.
Myslím, že dobře zvládám předvádět jejího strýčka… toho arogantního bastarda dona Rafaela. Urážkami a pohrdáním hrotím situaci a znemožňuji teroristce soustředění a klidný sen. Mí druhové, agenti Bradka, Mrně a Botička zatím pátrají po tajemství, Mrně se vyžívá v sebedestruktivní činnosti: neustále nabízí katům, aby ji popravili místo naší teroristky; nepochybně v ní chce vyvolat stud, že se za ni někdo obětuje.
Po nějaké době, kdy se snažíme náš subjekt ve snu dostatečně vynervovat, se shodneme, že jsme získali všechny reálně dostupné informace. Naštěstí protože podvědomí teroristky se brání a jeden po druhém jsme vlečeni pod sekeru katům. Doufám, že inženýři Cobolu mají pravdu a smrt ve snu nezanechá žádné následky.
Jenže… Kecali, parchanti, pořád cítím tu hrůzu a ledový smrtící chlad na zátylku, následovaný tmou, když se mi sekera zatnula do krku…
Ufffffff, tak hnusné probuzení bych nepřál opravdu nikomu… Upřímně doufám že příští sen bude méně drastický… Kdyby jen sem doktor už nechvátal s injekcí…
Snad bude brzy čas k další poznámce…
Z poznámek agentky „Mrněte“
„… a cokoli zde bude řečeno, je považované za přísně tajnou informaci, jejíž prozrazení bude pokládáno za ohrožení bezpečnosti…“ Blablabla. Jako bychom to už neslyšeli stokrát. Agent John se tváří důležitě a my se rozpačitě rozhlížíme kolem. Za chvíli dostaneme pokyn rozdělit se do skupin po čtyřech a dostaneme první informace o „naší“ spáčce. Drobné dívce ležící ve vedlejší místnosti. Ženě pod vlivem drog. Teroristce. Subjektu.
První sen nás zavádí… ani nechtějte vědět, kam. Chladná hrůza šla z těch míst, děsivé kvílení podbarvovalo naše nejhorší obavy. Stroze a účelně vybavená mučírna je tím prvním, co se nám představuje z dílny Cobol Engineering. Ano, o hlavu přijdeme všichni, ale hlavně že víme, co a jak.
Další sen… neradno více mluvit. A s blázny raději souhlasit.
Prostřední sen… je emočně mnohem náročnější než ty předchozí. Jak by nebyl, všude plno svíček a nad nimi ona, oplakávající svého zemřelého otce. Hrát její odpornou rodinu nás zaměstnává na maximum, něco máme, ale něco jsme přehlédli.
Čtvrtý sen… navazuje. Záležitosti kolem závěti většinou nepatří mezi ty nejvděčnější, zvláště, obsahují-li „tajemství“ či „záhadu“. A proč nás jeho poslední vůle posílá na místo, kde došlo k té nehodě? I když smrt ve snu znamená jen probuzení, není příjemné kráčet po kolejích – jako kdysi on…
Poslední sen… je dlouhou cestou do podvědomí subjektu. Dlouhou a emočně vyčerpávající. Ale nakonec úspěšnou.
V ústředí CE se nám podařilo kód rozluštit, naše předchozí úvahy se ukázaly jako příliš složité. Konečně to máme za sebou, konečně se můžu…
Nemůžu. Něco jsme přehlédli…
Dopíšu to později, vypadá to fakt divně
