Jak publikovat na literárních serverech
Vložil/a: Jutwen | V kategorii: Úvahy a zamyšlení |
Po měsících záměrné ignorace jsem se opět přihlásila na nejmenovaný literární server, abych tam načerpala inspiraci pro dnešní i příští články, a zavzpomínala na staré dobré časy žabomyších válek, pseudointelektuálních sporů a rádobyhrdinského pózování jistých uživatelů a uživatelek. Bohužel – nebo naštěstí – se tam nic nezměnilo, atmosféra toho místa mě nasála, zavoněla vanilkou a skořicí, ale zároveň na mě dýchla hnilobou. Pořád ještě to Dánsko nikdo nevyčistil a nevynesl odpadkový koš.
Pokud někde publikujete (a není to váš blog, kde si pravidla určujete sami), pravděpodobně jste si prošli několika fázemi spisovatelské kariéry. Pro ostatní alespoň stručné nastínění a pokus o kvazivědeckou teorii vývoje pisálka či pisálky.
1. Přetlak: váš literární šuplík přetéká, povídky, romány, básně a epigramy, které považujete za geniální, přímo volají po zveřejnění.
2. Registrace: po půlminutovém pátrání na internetu vlezete na první literární server, který najdete a registrujete se. Místo obvyklého nicku david.maxpower zvolíte něco sofistikovanějšího, záleží na tom, jakou identitu si chcete vytvořit. Pokud plánujete vystupovat jako beznadějný romantik, je Orion lepší než Prznitel mrtvol, který se zase hodí k image dekadentního hřbitovního básníka ala Krchovský.
3. Počáteční nadšení: vložíte první „dílo“ a netrpělivě čekáte na reakce. Mezitím brousíte mezi ostatními texty a sem tam utrousíte nějaký komentář. Po hodině se vracíte ke své povídce, kde najdete strohé: zajímavé, ale chtělo by to dopilovat, případně nápad dobrý, ale zpracování pokulhává.
4. Prvotní křeče: nenecháte se odradit a publikujete dál, ovšem s jedním-dvěma komentáři pod každým dílem.
5. Náhlé prozření: po pár dnech vám dojde, že o vás musí někdo vědět, jinak se hodnocení nedočkáte. Na oplátku okomentujete díla těch, kteří komentovali něco vám, pomocí statistik zjistíte, kdo je na serveru oblíbený, čtený a komentovaný a zamíříte na jeho profil a ohodnotíte několik posledních textů. Aby si vás všimli, musíte si dát práci a napsat něco originálního, ne jen pěkné nebo zajímavé, třeba připomíná mi to toho a toho ruského spisovatele (předpokládá to hlubší znalosti literatury, abyste se neztrapnili), zvláště motiv bílého pelikána a kubánských doutníků.
6. Přijetí do komunity: dokázali jste zaujmout a vytvořili jste si čtenářskou základnu, která ví, co od vás očekávat a vy víte, čím ji „uspokojit“. Pokud najdete upřímné fanoušky, dokonce se i pod jejich radami rozvíjíte.
7. Marnost nad marnost: po několika týdnech či měsících pocítíte marnost a bezúčelnost svého jednání. Vaše schopnosti stagnují, Múza už vás nelíbá (alespoň ne tak často, jako dřív) a nemáte sílu se dohadovat s kritiky, že jestli se jim vaše poezie nelíbí, tak ať ji nečtou, ale hlavně, ať do vás neryjí.
7.1 Dramatický odchod: napíšete velkolepé rozloučení se světem (literárního serveru) a odhlásíte se. Pak to nevydržíte a sledujete, co lidi píšou pod vaši závěť.
7.2 Detox: několik dní či týdnů odoláváte pokušení se k publikování vrátit. Prožíváte doslova fyzickou bolest, když si představujete, kolik vašich fanoušků čeká na váš návrat.
7.3 Návrat: vrátíte se s pečlivě připraveným ospravedlněním a snažíte se tvářit, jakoby se nic nestalo.
8. Překonání krize: vaše aktivita na literárním serveru klesne kvantitativně, což může mít ale dobrý vliv na její kvalitu. Pokud se dostanete až sem, máte téměř vyhráno. Když se nenecháte strhnout proudem navzájem si pochlebujících autorů a autorek, má pro vás publikování na literárním serveru smysl.
