Aneb ZKÁZA TRPASLÍKŮ.
„Ten den byl překvapivě tichý. V němém ohromení jsme stáli na svahu vzdálené hory a pozorovali jak nebeská pěst ve vší své velkoleposti a moci dopadá na náš domov a těch několik pošetilců a zlomených či s osudem smířených, kteří se jej rozhodli neopustit. Na jejich čele byl Alessand, už týdny nehybně očekávající svůj konečný osud, jako výsměch těm, které připravil o právoplatného a Aulem vyvoleného vládce. A když boží hněv rozdrtil naši zemi v ohnivém infernu, horký vzduch, který nás i na takovou vzdálenost ovanul a srazil na kolena, šeptal jeho hlasem. A hory svíjející se v bolestivé křeči a třesoucí se vztekem a utrpením křičely jeho poslední poselství. “
Englass Neldovejský
Kroniky Konce a Kroniky Začátku
Kapitola I., Zánik Neldovej*
Další ráno v nové zemi, plné trosek a temných vzpomínek na padlý národ, tam kde jsme očekávali pomoc a asyl při našem exodu jsme nalezli jen mrtvou zem.
Duchové a démoni podivné stvůry vylézají z podzemních kobek zasypaných sutinou, ale to není nic, čemu bychom se s Aulëho pomocí nemohli postavit.
Ale dnes mně čeká horší úkol.
Musím se účastnit setkání městské rady, další hádky a nesmyslné žvásty, v nichž si některé rasy tak libují. Jakýsi šotek, démony prokletý z Rodiny Mekovců, má tu drzost že si nárokuje vládu nad vyvoleným národem Aulëho.
Nechť je na třikrát prokletý. Nejraději bych jej kladivem srazil k zemi za jeho aroganci. Ale musíme být jednotní, jinak nás tahle země zničí.
Dej mi, Aulë, sílu nepozvednout zbraň.
A skutečně, sotva městská rada zasedla, již její složení dává tušit, jaké potíže bude vytvářet místo řešit. Jen pomněte, že v našem národě kde trpaslíci vždy vládli a tvoří většinu, jen já jediný jako paladin řádu Aulëho, zastupuji trpaslíky. Jinak je to tu samý člověk a šotek – celou třetinu rady tvoří, přesto že je jich stěží 1/20 obyvatel, nehorázné.
Přestávám se divit té divné lidské sektě Svastikářů, že všude křičí proti šotkům.
Nu, jak se dalo čekat, lidé i šotci jednotně volají, zřejmě předem domluvení, že chtějí Mekovce za krále, ale já tu stojím po zvyku našeho národa jako skála a nedopustím takovou pohanu. Veškeré návrhy blokuji a nakonec jediný ústupek, který udělám, je jmenování lidsko-vlkodlačího knížete za železného lorda. Sám si vynutím své jmenování železným lordem, abych mohl hájit zájmy nás trpaslíku, přestože je mi z duše odporné hádat se nad nízkými politickými zájmy.
Jen mě odvádějí od služby bohu a obnovy našeho řádu.
Večer strávený nesmyslnou hádkou končí a jmenování dalšího železného lorda a opětovné obtěžování šotkem se odkládá na zítřek.
Děkuji ti, Aulë, za trpělivost jež jsi mi dal.
Nastala noc a pivo a nejen to, teklo proudem, zmáčelo naše vousy a já tento zlatavý mok ku Aulëho slávě mnohokrát prolil hrdlem nedbaje, že zítra mne čekají další nechutné politické tahanice.
Trpaslíci jdou
A vesele si zpívajou
Nové ráno, nový den
Zlato stříbro těžit jdem.
Sotva slunce vyšlo vyrazili jsme za prací neboť bylo třeba kovat zbraně a zbroje, a ku slávě Aulëho obětovat cenné kovy. Neměli jsme zhola nic, zásoby surovin docházely, ale trpaslík si vždy poradí.
Po krátké modlitbě v chrámu se mi podařilo přesvědčit bratry horníky, ať vyrazíme propátrat okolí. Nu, zadařilo se, stříbra, uhlí i železa je v okolí našeho nového sídla dostatek. Dokonce, ač je to k nevíře, ohnivá pěst z nebes, která zničila naši domovinu, se zřejmě při nárazu rozlétla na kousky a my nacházíme několik kráterů plných nejlepšího meteorického železa.
Stěží jsme je dokázali odvléct.
U chrámu již čekali kováři s nově postavenou výhní a jali se železo zpracovávat.
Zatím šlo vše dobře, Aulë žel to bylo naposledy. Ještě jsem přesvědčil dobré trpaslíky, aby vytěžené suroviny svěřili chrámu Aulëho, odkud budou použity k všeobecnému prospěchu našeho města a řádu, čehož si zvláště cením.
Pak se na náměstí mezi troskami budov strhnul pokřik, šotci si vzpomněli, že se má volit poslední ze tří železných lordů.
Samozřejmě nechtěl jsem dopustit, aby tento tradiční titul padl do nesprávných rukou. Vždyť jen skutečný trpaslík s dlouhým vousem má právo takový post zastávat! Takto jsem také mluvil ke svým druhům a nemalou částku zlata vydal, aby mohli zaplatit občanství města a daně z něj plynoucí, jinak by nemohli volit.
Velekněz Aulëho vybral i vhodného kandidáta s dlouhým vousem, jenž mněl stanout proti lidskému kandidátovi.
Pln optimismu očekával naše vítězství, když v tom… co nespatřím, mnozí trpaslíci, hanba jim, zvedají ruce pro člověka a podporují jeho kandidaturu! A tak poprvé v historii jsou dva ze tří železných lordů lidé. Jaká to hanba pro trpaslictvo!
Později v síních Aulëho se má zkroušená duše dovídá, že mnoho z trpaslíků se při dlouhé cestě přes poušť obrátilo od něj a začali uctívat krvavého démona, boha vlkodlaků Fenrise, kterému přinášeli mnohé krvavé oběti a neváhali pro něj zradit svůj národ.
Zklamaný, ale odhodlaný opět pozvednout řád paladinů, se vracím k práci, těžím železo a uhlí pro naše kovárny ale při jedné návštěvě chrámu, když rozjímám v modlitbách, zjeví se mi Aulë a v mé mysli vytvoří obraz chrámu v hlubokém podzemí Krelovie. Zničeného chrámu, který má být obnoven, abychom získali Aulëho přízeň a pozvedli svatost našeho vlastního chrámu.
Se svým vnuknutím se samozřejmě jdu poradit s nejsvětějším veleknězem Aulëho, který jediný má právo a moudrost o takových věcech rozhodovat. Sám jsem opět znova zaneprázdněn obtížným šotkem Mekovcem, který se stačil dohodnout s lidskými železnými lordy a chystá se na mně tlačit ohledně svého jmenování králem.
Ano, oba lordi i šotek křičí a domáhají se téhle urážky všech trpaslíků, jen přítomnost svatého velekněze mi dodává sílu vzdorovat a klást podmínku za podmínkou, bránit náš národ před uzurpátorem trůnu.
Nakonec, když Mekovec přísahá přistoupit k víře v Aulëho, přestože mu nevěřím čistotu víry, pomalu ustupuji, tlačen časem, neboť se chystá velká výprava do podzemí. Ještě si kladu podmínky o znění královské přísahy, takové podmínky, které dle mého mínění umožní krále automaticky sesadit téměř kdykoliv, pokud by se trpaslíkům znelíbil.
Musí provést velkou oběť Aulëmu a přijmout víru v něj, a až bude korunován v chrámu Aulëho, přísahat takto: Pokud jsem lhal v čemkoliv, co vedlo k mé korunovaci, tato korunovace je automaticky neplatná a ztrácím korunu i trůn.
Ale tento obřad má proběhnout až po našem návratu z podzemí, do kterého ihned po skončení rady železných lordů vyrážíme. Zklamal jsem a musím to odčinit bojem proti temnotě.
Vstupujeme do podzemí za svitu pochodní, dlouhá řada trpasličích válečníků, velekněz, i trpasličí kostlivec, jež z vůle Aulëho opět chodí po zemi a slouží našemu bohu. Ale temnota ožívá, vrhá se na nás, zraňuje a zasévá beznaděj. Oživlé stíny pronikají brněním a trhají naše maso, marně se po nich oháníme zbraněmi a postupně nás ubývá, někteří prchají k východu, jiní podléhají zraněním. Jen mocná magie našich kněží odvrací ty nejhorší následky.
Jenže i oni umdlévají, velekněz je zasažen temnotou, jež mu vniká do hlavy a bere mu rozum, jen se zmítá slintajíc na zemi, ale my pokračujeme dále a dále do hlubin země, již se nemůžeme vrátit a s odvahou i zoufalstvím se probíjíme kobku za kobkou dál.
Dokud…
Jednou nohou vstupuji do dalšího podzemního sálu, když mne náhle obklopí temnota a já pozbývám vlády nad svým tělem, jakoby shůry sleduji, jak se kácí k zemi a přede mnou se otvírá brána do síní, kde mí předci u Aulëho stolu hodují a očekávají můj příchod.
Ale proud mrtvých neustal, naopak se znásobil, přicházejí za námi do hodovní síně a vyprávějí co se děje v pevnosti.
O tom, kterak kostelník Aulëho chrámu daroval klíč od chrámu i pokladny gobliní zlodějce.
O tom, kterak celou pevnost zachvátil mor a vybil nespočetné množství osadníků.
O tom, kterak sekta svastikářů rozpoutala šotkocidu a gnomokaust, při kterém zahubili ještě nekorunovaného šotčího krále i s jeho železnými lordy.
O tom, kterak byl jmenován nový trpasličí král.
O tom, kterak jeden z trpaslíků vyhodil krále, Aulëho velekněze, celý Aulëho chrám, i shromážděné trpaslíky do povětří velkou náloží, neboť žárlil na královský titul, kterého se domáhal sám.
O tom, kterak zbytky trpaslíků vytáhly proti uctívačům Fenrise, aby jim vyrvali Aulëho posvátný artefakt.
O tom, kterak v lítém boji zvítězili a Fenrisův chrám Aulëmu zasvětili.
O tom, kterak upír přijal víru v Aulëho.
A mnohé další příběhy, pro které už není místo ani čas…
*V úvodu použit citát s prologu larpu.
*K ilustraci byli použity fotky různých autoru ze stránky: www.kahla.cz
