FANTAZEEN

Člověk by mohl vzpomínat na mnohé statečné i hanebné činy. Na zrady a sebeobětování.
Jenže duše mrtvých se těší ze vzpomínek na prostý život a jeho radosti a tak i duše kováře z daleké Atlantidy vzpomíná na dobu, kdy získal to nejcennější, co mohl. Lásku své krásné ženy a syna, jenž by po něm převzal řemeslo.

Tehdy jsem se vydal navštívit svou dcerku Juttwen, velekněžku církve Abalauiny, abych u ní vyhledal pomoc. Neboť touha mě ovládla a já se zhlédl v dlouhých rudých vlasech naší felčarky, která bohové žel v té době již byla zakoukána do Meldona hraničáře a psala mu zamilovaná psaníčka.
Rozhodl jsem se tedy, že na ni použiji lektvar lásky a tak se ji zmocním. Jenže alchymistka Willwarin chtěla jako odměnu za lektvar část těla magické příšery maguta, jenž byl uložen a zkoumán v chrámu Abalau.
Nu jaké bylo mé zklamání, když mě má milovaná dceruška odmítla a vyhodila z chrámu jako posledního žebráka. Ještě k tomu nade mnou držela kázání o tom, jak ohavné je získat si srdce dívky pomocí lektvarů. Její bohyně jí obloudila mysl i srdce a ona zapomněla že krev není voda a nechtěla pomoct svému starému otci, jenž toužil po dědici, kterého mu ona sama odmítala pořídit.
Že prý nejisté časy, Abalau a kdesi cosi.
Víra se nesmí přehánět, vezměte si z toho poučení děti. Bohové se nemají plést mezi vás a vaši rodinu.

Však osud zařídil vše k dobrému, neboť maguti se množili jako zběsilí a já si z chrámu odnesl nepozorovaně zásobu jedu, kterým šli zabít, a tak jsem během chvilky měl hned několik těl.

Vypravil jsem se tedy za alchymistkou koupit lektvar. Kromě touhy získat rusovlasou krásku jsem potřeboval její pomoc s výzkumem několika tajuplných artefaktů, jež mi zanechal můj otec. Jal jsem se tedy smlouvat a vyjednávat, všemožně zapůsobit na Willwarin, aby mi pomohla s mými potřebami.
Navrhnul jsem jí společné zkoumání našich skrytých artefaktu a sdílení našich informací ku vzájemnému prospěchu. Trošku jsem byl překvapen jejím hihňáním červenáním a rozpaky, vždyť jsem přišel jen za obchodem, však hovor se táhl a byl mi příjemný, proto jsem nespěchal s jeho ukončením.
Sam nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem zjistil, že svírám naši půvabnou alchymistku v náručí, hledím ji do očí a pociťuji touhu ji líbat a sdílet informace genetického rázu. Dotyk pohlazení, něžný polibek. I jali jsme se zkoumat naše „artefakty“ a „vyměňovat informace“…

Vskutku, osud mi byl nakloněn. Pouhou záměnou významu mé nabídky jsem upoutal jednu z nejkrásnějších obyvatelek pevnosti (to pomlčím o její vzkvétající živnosti) a získal její náklonnost.
Naše zkoumání spělo k zdárnému výsledku. A to zkoumání všech druhů artefaktů.
Tady vidíte, že i nepřejícný skutek muže přinést štěstí a tak v důsledku činu mé dcerky Jutwen jsem k půvabné, krásné a vášnivé ženě přišel a o syna se postaral.

Za devět měsíců již jsem nepotřeboval přemlouvat svou poblouzněnou dcerušku, aby se mi postarala o vnuka, ale sám se staral o Willwarin při jejím těžkém porodu. Naše děťátko je krásné a šikovné. Jen ty vousky a šedá srst mne trošku zneklidňují.
Naše spojené živnosti alchymisticko-kovářské však prosperují nadevše a mé srdce se raduje kdykoli pohlédnu na Will a naše děťátko.

Poté co mě a Wilvarin při slavnostním obřadu ve jménu bohyně sezdala má vlastní dcerka jsem se s Juttwen usmířil nadobro. Ostatně podařilo se mi dojednat pro ni výhodný sňatek s dcerou hostinského a opět tak navýšit rodinné jmění.
A co že bude s vnuky? Inu, kde Abalau pomůže, tam netřeba mít starosti

Co bych mohl dodat na závěr? Snad jen že poblouzněný velekněz Belarův v žárlivosti a hlouposti se pokusil Willwarin z čarodějnictví obvinit, jenže jeho hlava na ramennou neseděla pevně a když odmítl dát zadostiučinění za urážku mé ženy, na místě jsem jej setnul a zamezil tak dalším nechutným pomluvám.

DISKUSE:
Zuzana Lament Kocurková: Tohle je úplně super, chci, aby na FB napsali něco o svém příběhu všechny postavy Prvního věku. Ohromně to obohacuje pozadí celého larpu, dělá to z něho na jednu stranu mýtus a legendu, na druhou stranu realitu. A ještě nám to umožní zahlédnout naše milované kamarády v trošku jiném světle.

Entony Skřet: skusím třebas připsat ještě nejakou zajímavou pasáž ze života kováře 😀
posednutí belarem a mučení Juttwen za to určo stojí 🙂

Milada Kazma Škývarová: Hezké …

Tento článek byl vložen v Středa, 19 října, 2011 , 12:54 do kategorie Reportáže. Reakce a příspěvky na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 feed.