Město žebráků je příkladem larpu, jehož průběh nechávají organizátoři na hráčích a důkazem, že takto to může fungovat. Hra měla původně skončit až v neděli kolem poledne, avšak rebelové a vnitřní odboj skoncovali s diktaturou Generalissima už v sobotu večer. Sice tím hráči přišli o noční zábavu v podobě tajných rituálů, vrážení dýky mezi žebra některého z inkvizitorů a o celkovou atmosféru tajemna, na druhou stranu mohla „chátra“ oslavovat své vítězství celou noc.
Skvělý byl role-playing stráží (myslím, že nikdo z poddaných dlouho nezapomene na Černozuba) a rovněž úkoly a dobrodružství, nachystaná organizátory v zámku a okolí.
Slabou stránkou byla prakticky nulová možnost hrát prorežimní postavu, protože chování stráží a vládnoucích vrstev spolehlivě odpudilo každého, kdo by se snažil ze svého vztahu k panstvu vykřesat alespoň jiskřičku sympatií. To, že mezi poddanými nebyl nikdo, kdo by udával dobrovolně (vždy jej k tomu donutila inkvizice), je nejspíše způsobeno a) mou naivitou, b) okruhem lidí, v němž jsem se pohybovala.
Veliké lidu hemžení
Rovněž některé schopnosti či možnosti Inkvizice byly trochu neférové vzhledem ke snaze o co nejrealističtější hru. Lektvar pravdomluvnosti, aplikovaný na podezřelého nebo podezřelou, snadno rozbil každou fénix-ví-jak pevnou jednotu a vyzrazení spiklenci měli pramálo šancí uniknout. Realističtější by bylo, kdyby po požití lektvaru pravdomluvnosti musel vyslýchaný odpovědět pravdivě na tři otázky stylem ano/ne. Inkvizitor by se musel více snažit a jeho protihráč by měl více šancí, jak vyváznout se ctí, nebo alespoň životem.
Třetí trochu nedomyšlená (?) věc je vyloučení žen z vnějšího odboje. Tím, že nesměly vycházet za prací mimo město (věčně se musely hrbit nad přebíráním obilí, vyšíváním nebo výrobou šperků, au, moje záda), nedostaly šanci utéci a přidat se k rebelům. A z města se jinak utéci nedalo (až na písaře, který byl vyhnán, a Menthu, která omylem utekla (herně) zamčenou branou.
Mezi jasné klady patří především výběr lokace. Zámek v Červené Řečici je výborné místo se spoustou tajných zákoutí, temných sklepení, schodišť a podkrovních schovávaček, což zvyšuje pozitivní dojem z celé hry. Rovněž mě potěšilo, že spousta lidí nehrála jen pro sebe, ale i pro ostatní, čímž zapojili i začínající nebo nezkušené hráče a hráčky.
Máte k larpu Město žebráků nějaké připomínky, výhrady, pochvaly? Napište je sem!
DISKUSE:
Peťa Sammet Vinklářová: je fakt, že ženy neměly jak uniknout.. leda, že by byly vypovězeny.. ale to je vždy sázka, jestli vypovědí, nebo popraví..Fantazeen: jj, asi tak… ale to jsou ty stereotypy, to asi nebylo schválně, jenom trochu nedomyšlené 🙂
Peťa Sammet Vinklářová: nojo, ale my (teda konkrétně já) jsme na to doplatily 😀 ale tak chápu, že jsme alespoň měly lehčí práci… ikdyž co je lepší, že ?
Fantazeen: no, mě to celkem štvalo, že jsem přijela na larp se hýbat, a místo toho jsem tam několik hodin seděla, křivila si tu svou divnou páteř a ještě mě od zad bolela hlava… prostě, jako když se učím na zkoušky 😀
Peťa Sammet Vinklářová: no jo 😀 chudáci se snažili nám vymyslet lehkou práci a místo toho nás jen znechutili, ptz mě klasicky „ženská“ práce nejde a ty sis křivila záda 😀 nj, nepočítali s tím..
Fantazeen: ale právě proto je důležité to říct a pak se nad tím zamyslet… je spousta jiné ženské práce, která není tak odporná a otravná… třeba… hm… no, asi žádná 😀
Peťa Sammet Vinklářová: no, to nošení dřeva není tak zlý .. ikdyž to není ženská práce, dělala bych to radši než korálky, nebo vyšívání, což mi fakt nejde
Jiří Červený Had: Ženám se nabízel obchodník, že je proveze ve vozíku se zbožím a ve hře byl ještě démon přenašeč… Nicméně pravdou zůstává že muži měli nesporně větší šance..
Fantazeen: obchodníka jsem prošvihla a o démonovi jsem nevěděla… ale musíte uznat, že dostat se ven zadara (předpokládám, že obchodník to nedělal jen pro krásné oči převážené/ho) jako chlapi jsme nemohly 🙂
Jiří Červený Had: ještě jedním způsobem byla vlastně nevyléčitelná nemoc, dobře zamčená v truhle, jejíž nálezce byl posléze vyhnán z města.
Fantazeen: no a to bylo u té nemoci předem dané (napsané v té truhle), že tě vyženou? my jsme chtěly předstírat nějakou nemoc, ale jak jsme si mohly být jisté, že nás třeba nezabijou a nespálí, abysme nemohly šířit nákazu? 🙂
