Koho už omrzely hry na nesmrtelné hrdiny, vybavené haldou zbraní či magických dovedností, může si za čtrnáct dní v Červené Řečici vyzkoušet, jaké to je být obyčejným plebejcem. I v totalitním státě, kde navíc bují kult vůdčí osobnosti, má každý dvě možnosti: přizpůsobit se, nebo rebelovat. Ale jak, když je každý krok „občanů“ hlídán a jejich čas přesně organizován? O larpu Město žebráků se dočtete níže.
Jiří Červený (George). Foto: korli.cz
Proč se zaměřujete spíše na menší larpy?
Menší larp umožňuje věnovat větší pozornost každému jednotlivci. Je proto snazší docílit toho, aby se nikdo na akci nenudil, nebo aby alespoň takových lidí bylo naprosté minimum.
Zavedli jste na bezživotový systém. Jaké jsou jeho výsledky?
Má mnoho nesporných výhod. Díky větší reálnosti boje se hráči mohou lépe vžít do role postavy a nezabývají se něčím, co do samotného hraní nepatří. Počítání životů může podle mého názoru mírně zkazit atmosféru, kterou se na larpu snažíme vytvořit.
Jak hráči plní vaše požadavky na „dobové“ nádobí a další rekvizity?
Řada lidí si skutečně na akci doveze svíci, petrolejku, nebo kahan, aby si v noci svítili. Ostatní by se měli zdržet používání baterek alespoň do konce herní doby (asi do jedné v noci). Myslím, že nároky nejsou natolik vysoké, aby se nedaly splnit. Navíc jejich dodržování není bezpodmínečně nutné. Na druhou stranu i takové drobnosti jako svíčka nebo dřevěná miska mohou dokreslit celkovou atmosféru akce.
Na začátku příběhu neumí žádná z postav (s výjimkou stráží) zacházet se zbraněmi. Znamená to, že si hru užijí i pacifisté, kteří přijedou neozbrojeni?
Postavy zpočátku skutečně bojové nebo magické dovednosti neovládají. Mohou se je naučit během hry od předem určených postav mistrů. Hráči mají možnost přivézt si zbraně s sebou a při různých příležitostech je herně nakoupit či vykovat. Hru si však užijí i lidé, kteří přijedou na larp naprosto neozbrojeni. Zdůrazňuji, že se jedná spíše o akci typu „svět“. Nejde o „bitvu“, a proto i když se na akci bude bojovat, není boj tím nejdůležitějším ze hry samotné.
Čím jste se vlastně při vytváření světa a příběhu inspirovali?
Letošní ročník je částečně inspirován knihou George Orwela – 1984. Jde nám především o myšlenku útlaku občanů totalitní vládou, kterou bude možné pocítit na vlastní kůži. Ve hře jsou rovněž připraveny cesty, jak nastolený systém podkopat nebo utéci z jeho pout. Poslední možností zůstává podvolit se mu a přijmout nadvládu tyranů.
Jak moc vycházíte hráčům vstříc nebo prostě jen tolerujete jejich role playing, a kdy už zasahujete nebo jinak omezujete jejich intervenci do příběhu?
Návrhy hráčů nesmí narušit příběh a musí se stylem hodit do námi navrženého světa. Letos bychom nikomu nedovolili hrát bohatého šlechtice s pověstí hrdiny, protože majetek vlastní pouze vládnoucí vrstva a šlechta se ve městě nevyskytuje. Existuje scénář, podle kterého se pravděpodobně bude vyvíjet hlavní dějová linie larpu. Příliš mocné postavy, které by svými schopnostmi mohly děj rozvrátit, proto nemůžeme povolit. Neznamená to však, že by hráči nemohli formovat charaktery a příběhy svých postav. Určitá svázanost může být naopak pro mnohé výzvou k velmi kreativním počinům.
