Mýtus wrestlingu, mýtus bifteku. Mytologii není nutné hledat jen ve starých bájích a legendách, ale podle mediálního teoretika Rolanda Barthese můžeme mýtus nalézt právě v mediálních obsazích. Reklamní plakát jisté brněnské jazykové školy, který slibuje, že s angličtinou, kterou se naučíte u nich, překvapíte i anglickou královnu, vsází na mýtus téměř bájné moci angličtiny, s jejíž pomocí dosáhnete čehokoli (vzpomeňte si, kolikrát vás rodiče uháněli, ať se učíte jazyky a hlavně angličtinu, protože bez ní prostě nemáte šanci).
Fantasy mýty jsou často založeny na „prostém“ střetu dobra a zla, ale nabalují se na ně další, není třeba je snad všechny vyjmenovávat. Důležité je, jak mýtus působí v každodenní realitě. Legendy o severských bozích, obdařených nadlidskými schopnostmi se nijak neliší od reklamy na prací prášek s nadpřirozenými vlastnostmi, rozdíl je v odlišném vnímání těchto dvou typů mýtů: báje o dávných hrdinech považujeme za čistou fantazii, mýtům v reklamách věříme, ať už chceme, nebo ne… Přitom jde o stejnou věc, o příběh, ukrytý za určitým symbolem.
Ivo Olórin Michal: Thór slíbil konec ledových obrů, Ježíš slíbil konec zlých lidí. Nevím jak vy, ale já už kolem moc obrů nevidím 😉
Ale jinak na čestné umírání je spíš Ódin, Thór je typický mytický ochránce 🙂
Jan Ardor Pavelka: Doprčic, nailed! 😀 Omluva za překlep.
Entony Skřet: toho mailu sem si ani nevšiml 😀 ale jinak dobrý stemi ledovými obry 😀
Entony Skřet: ženský at si dělají co chtějí… my preci máme fernet a nepotřebujeme ženskou? 😉 tedy na mítu že muž nepotřebuje ženu že stačí kamaradi a pití… 😉