IV. diskuze: Vzájemná pomoc při organizování fantasy akcí všeho typu
Vložil/a: Jutwen | V kategorii: Diskuse |
Anežka Jutwen Michnová: Diskuze Fantazeenu na téma vzájemné pomoci v rámci organizování fantasy akcí všeho typu, a proto zní úvodní otázka velmi jednoduše: Myslíte si, že je každá nabídnutá pomoc prospěšná, nebo někdy může i uškodit?
David Wagner: Pokud si přesně řeknu v čem mi má partner pomoct a co od něj chci tak mi skutečně uškodit nemůže.
Maximálně když v rámci „hrabivosti“ si od někoho typicky půjčím věci které vůbec nepotřebuji a vyrobí mi jenom problémy (víc gotičáků nerovná se lepší akce) protože to jde, ale to si asi umí dospělý člověk rozmyslet.
Ivo Bonhart Nepeřil: Podle mě je už základem téhle otázky, co je to vlastně „pomoc“…? Na první pohled si každý řekne, že to je snad jasný a že se s tím setkáváme i ve všedním životě pořád, tak co. Jo, setkáváme. A právě v tom je třeba hledat určitý klíč k tomu, co to znamená i k otázce samotné.
Pomoc sama o sobě je totiž aktem zcela nezištným a pozitivním (typicky pomůžete babičce s taškou)…a taková může být nějak škodlivá jen dost těžko. Oproti tomu ale může být i pomoc jako určitý obchod, což ji nedělá nijak zlou, ale je to pořád obchod (typicky když vám prasknou trubky s vodou, instalatér vám pomohl, ale z dobré vůle to teda asi nedělal). A právě v tom tkví kámen úrazu. Že určitý obchod s „pomocí“ (tady záměrně píšu v úvozovkách) je pořád jenom obchod a pomáhajícímu jde o ručitý druh zisku či prospěchu sebe sama…a čím větší má cíle či je s „pomocí“ svázán, tím více má potřebu ji prosazovat, prostě protože potřebuje, aby ji lidé využívali…ale pak už to v určité chvíli přestává být přínos, ale spíše využití či klamání ostatních, aby tu „pomoc“ využili. A ano, pak se stává škodlivou…v životě všedním, i přiorganizování akcí.
Entony Skřet: čistě teoreticky si takovou situaci predstavit umim ale v praxi moc nastat nemuže… leda u extremistu meho typu 😉
Entony Skřet: to bonhárt: no v principu maš pravdu ale pokud takovy dotyčný „obchodnik“ dokaze akceptovat tvoje: „jdi do prdele“ tak vtakovem obchode zase žadný problem nevidim.
Ivo Bonhart Nepeřil: Entony: Však já taky ne. 🙂
Anežka Jutwen Michnová: Takže se asi shodneme na tom, co je jasné už na první pohled: pomoc je užitečná, ale „ocáď pocáď“. Ale co když dotyčný pomáhající vaše „ne“ nechce slyšet?
Ivo Bonhart Nepeřil: Jutwen: Tak mu to „ne“ ještě jednou slušně zopakuju a napotřetí vypustím dobrmany, protože kreslit mu to už teda nebudu. 😀
Entony Skřet: neco takoveho je celkem bezne mozna mezi politickymi elitami ale to doufam zatim mezi fantazaky neplati abych takovou pomoc nesmel odmitnout… takže v praxi si maximalne řeknu kreten … a beztak jej budu vesele ignorovat a uskodi tim jen sobe pač jej budu vesele pomlouvat a bavit se tim.
Entony Skřet: respektive mate snad někdo jine zkušenosti???
Anežka Jutwen Michnová: Abychom zabránili flamewar, raději se přesuneme k dalšímu aspektu vnucované pomoci. Stalo se podle vás obecně na larpech / bitvách slovo „pomoc“ lidštějším, nebo naopak získalo nádech zboží či instantní obhajoby pro sebechvalnou kritiku jiných?
Entony Skřet: až na malou vyjimku ve mne slovo pomoc žadne jine reakce než v bežnem živoitě nevyvolává.
Ivo Bonhart Nepeřil: V tomhle musím říct, že podle mě jsme na lidskosti právěže nezískali téměř nic, zato dost ztratili. Jednak se pomoc právě začíná převažovat do onoho ne úplně čistého obchodního artiklu, ale mnohem víc už dřív právě začala získávat navíc onen nádech instantního biče. Pod slovy „ale já / my mu přece chceme pomoct“ se začaly pranýřovat kostýmy, kádrovat akce, lidi…což by samo o sobě nebylo tak zlé (svým způsobem), ale to co mi vždycky vadilo bylo ono schovávání se za to, že někdo někomu přece pomáhá, když jen bylo potřeba, aby to teda nevypadalo tak blbě (připomeneme si nejlépe věšení fotek po netu za účelem aspoň týdenního výsměchu „jé ten vůl má tenisky“…co na tom, že nikdo z přítomných zpravidla dotyčného neznal, ani nevěděl co to bylo za akci, kolik tomu člověku bylo let, prostě nic…).
Entony Skřet: Vsichni asi vime že mysliš hofylandi diskuse a kluby jenže hofyland je stoka internetu coz s hrdosti už bříkaji i jeho uživatele … 😀 a u zminenych lidi i klubu všichni vedi že o žadnou pomoc nejde .. že jde jen o debilni zpusob zabavy par lidi kteří se bavi ponižováním ostatnich 😀 osobne bych v souvyslosti s kostymi a maskami spiš koukal na BOT- skreti a troli svet nez na hofyland …
Ivo Bonhart Nepeřil: Entony: Zásah. 🙂 Nicméně samozřejmě netvrdím, že je to globální měřítko, jen že ty obchodní i pranýřovací tendence jsou a dříve nebyly, nebo mi přijde, že zdaleka ne tolik, byť to asi lze přičítat i tomu, že lidem přišel do rukou internet. 🙂 A znám lidi, kteří postupují jak bych já řekl naopak tou „lidštější“ cestou a není jich málo…spíš se asi projevuje v mém komentáři fakt, že ten přístup který jsem zmínil považuju za poněkud smutný a že se s ním naneštěstí operuje (nebo o to je někdy snaha) skoro jako se znakem „profi“ úrovně (což je samozřejmě špatně).
Entony Skřet: Nicmene je fakt že podobne kluby a reakce mužou mnoho novačku vydesit odradit a presvedčit je že stemi „blbci“ nechceme nic mit… Ja sam třebas nejezdim na akce pořádane azrikem protože mne odrADIL jeho popis akce : určeno jen pro skušene hrače. za což se nepovažuji.
Anežka Jutwen Michnová: Na jednu stranu lze říci, proč si kazit náladu s pár blbcema, jak píše Entony, na druhou stranu má pravdu i Bonhart s tím, že už nejde o pár „blbců“, ale o celkovou náladu na akcích. Napadá vás, jak lze tuto poměrně smutnou situaci vylepšit či do určité míry napravit?
Ivo Bonhart Nepeřil: Imho celkovou náladou bych to ještě nenazval, jen se to prostě stalo určitým nepřehlédnutelným elementem, což je ale stále špatně.
Vylepšit či napravit…je to střet lidí a jejich názorů…a podle mě, nebo jak k tomu já sám přistupuju, je třeba prostě jednat tak, abychoms e sami nedopouštěli toho, co kritizujeme a naopak se aktivně podíleli na věcech, které mohou situaci z našeho pohledu zlepšit (pomáhat?). Účeleme není opozici „vyhladit“ ale naopak mít primárně čisto řped vlastním prahem a věnovat se tomu, co sami (ne)děláme pro to, o čem dovedeme mluvit (přičemž ale i to mluvit bývá mnohdy důležité, nebo základ něčeho dalšího).
Zázračný recept neexistuje, jsou prostě jen lidé. 🙂
Marek Eskel Stojan: Tohle téma je na hovno, podtě se bavit třeba o tom co je nejlepší proti rýmičce… To je pro mě a půl republiky aktuální téma
Anežka Jutwen Michnová: Eskel: mlč a šoupej nohama, když se baví chytrý… 😀
Bonhart: zkus být konkrétnější…?
Ivo Bonhart Nepeřil: Jutwen: Konkrétnější…to je trochu těžké, ale pokusím se. Nelíbí se vám, když se lidé prananýřují za kraviny – co takhle se ozvat? Nováček an akci něco neví nebo ve vás vidí tak trochu vzor – co takhle mu pomoct, věnovat mu chvíli drahocenného času? Máte v armádě jako velitel skupinu mladších účastníků – co takhle je nezasklívat jen protože jsou malí, tak jsou asi lamy? Když někdo pořádá akci a o něco vás požádá nebo neví kudy kam – co takhle mu pomoct, třeba i ěnco obětovat, aniž byste prvotně přemýšleli, co za to? Co takhle když chcete něco dokázat (sobě či okolí) nebo něco změnit pro to taky něco udělat (uspořádat akci, něco ěnkoho naučit,…)?
Ivo Bonhart Nepeřil: Imho konkrétní odpověď se dá položit primárně na konkrétní otázku a my se bavíme teď v základu o nějakém (větším či menším) rysu dřevárenské společnosti, tudíž to právě jde ztuha, ten rys je totiž daný lidským chováním v mnoha situacích.
Entony Skřet: musim souhlasit s Bonhártem, já osobně zádnou blbou náladu na bitvách nevnímám možná proto že jezdím pouze na akce které mě něčím zaujmou a kde mám přátelé, případně kam mě někdo pozve
Ivo Bonhart Nepeřil: Sice se to nevztahuje k „blbé náladě“ , ale vrátíme-li se vůbec k problému či otázce pomoc vs. „pomoc“, lidé by měli umět číst „malá písmenka“…v životě běžném, ale i při organizování akcí. Jasně tu totiž zaznělo, co to ta pomoc tedy je a v čem by mohla být škodlivá i že je přece jednoduché říct „ne“ , ale naprosto jsme přešli to hlavní – že někdy nevíme nebo nevidíme na první pohled všechno a tudíž rozhodujeme vlastně o něčem jiném, než je pak realita. Při pohádkovém přirovnání, když chtěl ďáběl dušičku, taky neřekl „hele splním ti přání, ale strašně s tebou vydrbu a ty mi za to dáš duši“ , naopak, řekl to tak, že přece nic nechce a přitom splní všechno. Proto poučení – čtěte malá písmenka, ptejte se a hlavně !přemýšlejte!…ne každý kdo tvrdí, že to s vámi myslí dobře, nekecá.
Anežka Jutwen Michnová: To přirovnání je docela výstižné, přesto zůstává otevřené, co je „destruktivní pomoc“ a co je pořád ještě dobře míněná rada.
Anežka Jutwen Michnová: A protože hranice mezi těmito dvěma pojmy je poměrně tenká, dalším rozvíjením bychom se mohli dostat někam, kam nechceme, proto bude lepší, když nad tím bude každý a každá meditovat v soukromí své duše 😉 Tímto vám děkuji za účast na diskuzi 🙂
Markéta Lillien Konečná: hmm..jen krátká poznámka do bohuzel jiz ukoncene diskuze-osobně se spíš setkávám právě s pomocí mladším a méně zkušeným hráčům-viz bitvy pro mladší, sdílení návodů na HL, začleňování mladých do skupinek v rámci bitev a larpů(aktuálně kupříkladu naočkování mladých na BPA na jetí za elfy-přijeli, byli fajn, dostali spoustu rad, byli užiteční avypadá že je to bavilo)..záleží pouze na lidech, se kterými se potkáváte
