FANTAZEEN

Autorka: Kazma

Tolik se toho změnilo a přitom za tak krátkou dobu. Vždycky jsem si myslela, že nejdůležitější v životě je pomsta, ale… Dost často cestuji po jiných zemích, od Německa po Kamčatku. Bydlela jsem zrovna už nějaký ten pátek v Moskvě, když jsem se doslechla o Vědmě -nějaké strašně prastaré osobě-, která si to zrovna rázovala kamsi do Kesčenka. Nevím, co mě vyhnalo z mého teplého bytečku na předměstí, ale vím, že ten výlet změnil hodně ve mně. Přikládám záznam z deníku, aby svědčil.

Z Kazmina deníčku

Tak tohle je ten Velký šéf? Ten, před kterým se místní vlkodlaci sklání? Bezva. Takový jako on nejlépe usměrnit hned ze začátku do patřičných mezí, ale věcně, dorazila jsem do Kesčenka, nebudu se zmiňovat o tom, že jsem to málem minula. Přísahám Zemi, zabiju svého bratra, něco si nahrabu a zmizím dřív, než se z toho tady zblázním.

Daly jsme dohromady nenápadnou a nedobrovolnou skupinku ze tří. Dva šamani a jeden, kdo ví co. Říká si Mordred a tvrdí, že je válečník ale meč nenosí, tak nevím, co si mám o tom myslet. A upřímně, deníčku, pochybuju, že při střetu mu ta vycházková hůlka bude k něčemu platná. Ten druhý šaman, nebo spíš šamanka, je poněkud pochybně myslící místní. Mám dostatečně podložené důkazy, že ji nějak vadí příchozí, vrčí na ně.

Aha, takže takhle to je. Darja, tak se ta vlkodlačice jmenuje, nás podvádí, kde může. Už jsem na ní chtěla přivolat hněv Země a ono to nešlo. Někdo otrávil Matku. Upíři, aby je Ďas spral, chátru mizernou. Přijela jsem sem zabít svého bratra, teď vidím, že díky mně skončí ještě další. To, že jsme ztratili svoji moc má jednu výhodu, konečně jsme se s Darjou shodly, půjdem je natrhat. Nepůjdem. Co tě, Mordrede, žere? Proč se ti zdá ten nápad jako špatný? Co ty seš za vlkodlaka, že se takhle chováš? Zrádce vlastní smečky! To seš!

Chvíli jsem teď nepsala, takže se to pokusím dohnat. Trhli jsme se. Vykašlali jsme se na smečku a kvůli komu? Hádej, deníčku. Zmatek, to je to, co cítím. Nevím, co mám dělat, nevím, co si mám myslet. V jednu chvíli chci trhat lovce i upíry na kusy a v druhou chvíli? Cosi mě drží u země a odmítá pustit, neviditelná síla, asi z čiré temnoty. Spojila mou duši zpět s Matkou, vyčistila mou mysl, otevřela oči a … a nedokážu to ani napsat jaký to byl pocit. Ostatní se vrhali do předem prohraného boje a já jim nepomohla. Nejenom já. Ještě dva další. Darje se stalo něco podobného, co mně. Schovávaly jsme se za auty i stromy, než ten masakr skončí a báli se vrátit. Když tma opět zakryla slunce a když luna vystoupila na svou noční pouť, velký šéf nám odpustil.

Měníme pravidla hry. Mordred se přiznal, že taky nebojoval, že nehodlá skončit svou existenci v malém městečku s 11 000 obyvateli, šesti kočkami a dvěma popelnicemi, šly jsme s ním, já i Darja. Malá křížová výprava, za záchranu vlastních životů.

Nabralo to nečekaný spád. Lord Aleister, nejstarší upír v okolí 100 kilometrů chce mír. Dá vlkodlakům, co chtějí, hlavně když bude mír.

Mordred chce něco provést, je sice tajemnej jak hrad v Karpatech, na čemž sice není nic špatného, ale alespoň něco by říct mohl.

Obchodník mrtvý, mafie nezvěstná. Sítě se začínají stahovat a noční scéna Kesčenka vyvrhla lékárnici. Ženu, která chce dělat pokusy na Supernaturálech.

„Musí pryč!“ Tak znělo Mordredovo přání. Má k tomu dost pádné argumenty. To, co zjistí, by mohla prodat armádě, nebo komukoliv jinému, a to nemůžeme dopustit.

Je mrtvá. Já a Darja jsme ukecaly dvě upírky ke spolupráci. To byl nářez. My nevěřily jim, ony nám, ale zvládly jsme to, hold jsme ženské šikovné. Má, co si zasloužila, vyrazily jsme z ní dvojnásobek, a pak … Kesčenko se mnou dělá divný věci, já snad budu mít výčitky svědomí za zabití neozbrojené lidské ženy?

Konečně. Nic už nebrání provést Mordredovi ten rituál, tak uvidíme.

Tak toho je za jednu noc na mně moc. Kdo je napůl válečník a napůl mág? Kdo se může pochlubit, že jeden z jeho rodičů byl vlkodlak a druhý upír? Kdo nechce, aby se v Kesčenku stalo to, co se stalo před patnácti lety v jakémsi Zábřehu? A kdo sedí uprostřed taktizující skupinky složené ze dvou vlkodlačích šamanek a dvou upířích mágů? Kdo donutil mě a mého bratra nezabít se na potkání? Mordred. Musíme obě frakce rozutečené po městě najít, než se do sebe pustí. Kdybychom to nestihli, lovci pak jen dobijou, co zbude, a pojedou si do Vatikánu pro odměnu.

Podařilo se nám je najít a svést dohromady. Teď už nás čeká dost možná jen poslední cesta. Za Matku Zemi!

Je po všem. Lovci byli zmasakrováni, zbývá ještě rozebrat pozůstalosti, ale to bude jenom chvilečka. Ptáš se, milý deníčku, co Vědma? Jak jsme si mysleli, že se vypařila, mýlili jsme se. Našla to, pro co přišla. Kámen. Nevím, proč jej přede všemi přeživšími dala Mordredovi, co si asi myslela? A co si myslela ve chvíli, kdy se koncentrovaná moc nedozírné síly roztříštila na kesčenském náměstí? Nevím, v tu chvíli mi to bylo jedno a je mi to jedno i teď. Kašlu na to, proč jsem sem přijela, za to, co jsem tu našla, to stálo, nevím jak to popsat, asi jen jediným slovem, přátele. Darja říká, ať ještě chvíli zůstanu, asi jo. Zůstanu, tam venku na mě stejně nic nečeká a nespěchá a ty to víš nejlíp, můj milý deníčku.

Tento článek byl vložen v Úterý, 11 října, 2011 , 21:19 do kategorie Reportáže. Reakce a příspěvky na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 feed.