22 Srp 2011

Striptýz a vodní dýmka: panenky nemusí být jen pro děti

Vložil/a: Jutwen | V kategorii: Reportáže |
avatar

Alex (tmavovlasý) a Severi

Ne, že bych si připadala úplně normálně, když jdu přes Svoboďák s Alexem a Severim v náručí (ne naopak), ale ve skupince se vždycky cítím líp, než sama. Sedáme si na podstavec u „hodin“ a Alex se Severim se k sobě začínají čím dál víc tulit. Asi to s tím falickým symbolem a vlivem na jednání lidí v jeho blízkosti bude pravda.

Když se panenkářky scházely v sobotu dopoledne v hale brněnského hlavního nádraží, dostalo se mi upozornění, že kolemjdoucí občas divně zírají a někteří se i zastavují a chtějí si BJD (Ball Jointed Doll) prohlížet. „Jednou jsem se dopustila veřejného pohoršování obnažováním na Staromáku,“ směje se Tissaia. Dva turisté nechtěli věřit, že Schirrú a Severi jsou opravdu kluci se vším všudy, takže je musela přesvědčit na vlastní oči.

„Vy to prodáváte?“ zajímá se už u Grandu postarší muž, a naklání se k Terekovi, sedícímu na betonové zídce. „Ti nejsou na prodej,“ odbývá ho jedna z dívek a na námitku, že na prodej je všechno, se pousměje a vzápětí zájemce informuje, že každá taková panenka stojí sto až tisíc dolarů. Investovat tolik peněz do postaviček v podivných metalových hadrech, ve vílím oblečku nebo ve viktoriánské róbě se zdá jako zvláštní koníček hraničící s posedlostí, ale srovnáme-li ho například se závislostí na nikotinu…

Terek a Miquen

Na Petrově, kam se celá skupinka pomalu ubírá, rozkládají děvčata deky a chystají minipiknik. Tissaia má čajový servisek, Nightmare zase vodní dýmčičku a další propriety. Všechno vytahují z baťůžků, do kterých by se podle střízlivých odhadů nevešly ani klíče a čokoládová tyčinka, a přitom se baví o upadávajících pažích a objednaných vlasech pro své panenky. Mezi figurkami z resinu, speciálního lehkého plastu, který vypadá jako porcelán, ale vydrží více, poskakuje i jedna blonďatá „panenka“ z masa a kostí, dcerka jedné z panenkářek.

Kdo by čekal, že se na srazu BJD bude cítit jako na dětském hřišti, kde maminky vypustí robátka na pískoviště, a začnou probírat která, kdy a jak kojí, jestli jsou lepší takové nebo makové pleny, měl by pravdu, ale zároveň by se mýlil. Tři dívky poskakující s fotoaparáty kolem svačící skupinky BJD připomínají nadšené rodiče, zaznamenávající každý krůček jejich ratolesti. Když se ale svalí do trávy nebo na lavičku vedle nich, pozorují své panenky kritickými pohledy rodičů puberťáků. „Proč se Miquen tváří tak naštvaně?“ ptá se jedna z dívek Tissai a pohodí hlavou směrem ke spárovaným panenkám. „Předpokládám, že za to může Severiho ego,“ krčí rameny oslovená a ostatní chápavě přikyvují.

Severiho ego je příslovečné; i já jsem se s ním dostala do kontaktu. Když jsem na Fantazeenu zveřejnila rozhovor s Terekem, Severi se okamžitě urazil, což na srazu komentoval slovy, že jedině on je ten pravý, kdo má poskytovat rozhovory, že jen on má co říci. „Nikdo jiný není hoden…“ dodává s mnohoznačným úšklebkem. Když se Severi začne věnovat zase jen sám sobě, Tissaia líčí, že mu rozhovor zatajovala, jak nejdéle to šlo, ale stejně nejhoršímu nezabránila. „Ještě několik dní potom se tvářil velice zarputile, ale nakonec prohlásil, že Tereka stejně jednou dostane,“ vypráví drobná dívka s copánkem na stranu.

Severiho striptýz

Stranou od ostatních sedí Wolfi s „klasickou“ panenkou Danielou a Wolfim – malým vlčkem, pocházejím z rukodělné limitované edice ze Spojných států. „Šaty na Danielu ušila Meg, která v podstatě šatí všechny panenky v okolí,“ říká a doplňuje, že vlasy jí objednávala na e-Bayi, řasy má od Erin, ale zbytek face-upu je původní. „Dívka, která vyráběla Wolfiho, dělá každý měsíc jiné zvířátko, jenže už nestíhá, takže únorového vlčka mi poslala až na jaře,“ popisuje drobné peripetie, které provázely příchod na svět patnácticentimetrové figurky antropomorfního vlka.

Odpoledne s resinovými postavičkami, jimž jejich majitelky (ačkoli některé se označují spíše za služebnice) vdechly charakter, daly jim minulost a životní cíle, završené Severiho striptýzem… Co víc by si mohl člověk přát? Snad jen těch patnáct tisíc, aby si je mohl pořídit taky.



DISKUSE:
Crippled Cat:
Jaj, pravda pravda 😀 A kdy bude mít slečna reportérka svoji BJD? 😀

Fantazeen: až bude výdělečně činná a nebude „vyžírat“ stát coby studentka 😉

Crippled Cat: je spousta studentek, co mají svoji BJD 😀

Fantazeen: ale většinou je nenutí, aby pracovaly celé prázdniny i ve školním roce zadarmo na praxi 😉 na jednom oboru si odbývám praxi teď, na druhém během školy…

Crippled Cat: ‎:D každopádně se budeme těšit, až si tu svoji pořídí :3

Entony Skřet: koukám že tu existuje zájem umořit další dívku hlady až bude muset vydělávat na svou panenku 😉 😀

Anna ‚tissaia‘ Pešková: no jasně: kup si svého vlastního otrokáře! 😀

Meg Svatava Bojdová: Entony dle tebe bych musela mořit hlady i své dětice. :°D Jinak velmi čtivý článek.

Ingrid Vlčíšek Matiášová: Hmm myslím, že hlady člověk málokdy umře, vždycky se najde někdo, kdo vypomůže

Líbí se mi:
Sdílej:

Odpovědět