Tenkrát na východě... Foto: Vladimír Pacholík.
Od 7. do 9. října se zásluhou hlavního organizátora Ringaela a s pomocí Thilisaru změnil Zábřeh na Moravě, hlavní dějiště larpu Úsvit času, v město Kesčenko. Jeden z mnoha nevýznamných fleků na mapě Ruska, čítající asi 11 000 obyvatel, šest popelnic, dvě kočky, mafii…a za tím vším nepočetnou populaci supernaturálů (vlkodlaci / upíři) i malou základnu lovců z Vatikánu. Po dvě noci a jeden den se asi 60 účastníků stalo součástí jedinečného světa a rozhodovalo právě zde o počátku nové éry mimo obzory prostých smrtelníků.
Mohli jste třímat v ruce elegantní meč, pistoli NERFku nebo ovládat nevyzpytatelnou magii. Hrát uhlazeného politika, nebo se vším děním doslova profetovat. Toužit po moci a síle, po penězích a majetku, odkrývat temná tajemství nebo prožít zlomové okamžiky právě vašeho života. Mohli jste takřka cokoliv, mohli jste být takřka kýmkoliv…ve světě nesmrtelných.
Od příjezdu do soumraku
Po příjezdu čekala hráče cesta po fáborcích do budovy zdejšího gymnázia. Téměř okamžitě se ukázala nenechavost civilistů, kteří stačili orientační body v rekordním čase otrhat, ale organizátoři je vzápětí flexibilně nahradili ukazateli živými, na které už si nikdo netroufnul. Na místě proběhla registrace, kdy většina řekla, že nemá vyplněnou přihlášku a ukázala se pro změnu zase prozíravost organizátorů, kteří jich měli hromadu v zásobě. Schvalování zbraní oproti tomu šlo rychle a bez problémů, zapůsobil především Horsetův luk (ale část efektu přičítám i odhodlanému výrazu majitele při míření :-D).
CPčka a organizátoři pak postupně hráče odváděli do sídel frakcí. Domov vlkodlaků, místním názvoslovím prostě „Dvojka“, se nacházel v areálu dalšího vzdělávacího ústavu na kopci nad městem. K dispozici jsme měli prostornou vytápěnou tělocvičnu se spoustou žíněnek a pak i několik dalších, menších místností. Potkali byste tu teplou vodu, sociální zařízení a vůbec jsme se měli krásně. Upíři obývali bar „Ve zdi“, zhruba uprostřed města, kde pravda měli místa a komfortu méně, ale zase se jednalo původem o bar reálný, organizátory vybavený odpovídajícím sortimentem pro chvíle odpočinku a s velice působivou tmavou atmosférou. O pobytu lovců podat zprávy nemohu, ale ani služebníci boží jistě nestrádali.
Úvodní shromáždění se pro vhodnost prostor konalo u vlkodlaků, kde proběhl krátký exkurz pravidly, hodnocení kostýmů a záhy se všichni opět rozešli do svých sídel. Někdo si ještě naposledy odbyl pohled do zrcadla, jiný navlékl konečně chybějící botu a byla tu osmá večerní – hra mohla začít.
Kesčenská mafie. Foto: Vladimír Pacholík.
Od soumraku do úsvitu
První noc se takřka cele nesla ve znamení činnosti, kterou jsem pracovně pojmenoval „barování“. Frakce nevystupovaly jako celky, ale spíše roztříštěné skupinky toulající se městem. Obcházely herní bary pro výběr financí, opuštěné továrny, aby na ně občas spadl tank nebo je ozářil uran a hráči se pomalu rozkoukávali. Setkání probíhala v míru, všichni na sebe většinou jen pokývli a šli dál. Navíc k nim docházelo spíše sporadicky, sám jsem za několik hodin potkal sotva pár našich vlkodlaků, natož kohokoliv jiného. Hráči začínali podstupovat první druhové mutace, získávat lepší zbraně, navazovali křehká spojenectví za tím či oním účelem.
Teprve až v samém závěru klidné vody rozvířila za nevyjasněných okolností smrt 4 vlkodlaků a otrávení matky země, které frakci stálo téměř veškerou její sílu. Jako forma řešení bylo víceméně zvoleno, že na obchodníka časem nastražíme důmyslnou past, aby byl definitivně usvědčen…a upíry méně důmyslně prostě zabijeme, aby si nemysleli. Pomocnou ruku v řešení problému podali soudruzi komunisté z Kesčenka, kteří tak vyrovnali fakt, že k upírům se při následném střetu přidali lovci. Vlkodlaci byli nakonec poraženi, ale ne všichni se do boje zapojili a výsledkem bylo vlastně spíše to, že se matka země upokojila. Jen soudruhů v Kesčenku ubylo, protože jejich duše, na rozdíl do těch našich, nesmrtelné zrovna dvakrát nebyly. Herní noc tím skončila a všichni se odebrali do svých sídel ještě chvíli rokovat, zpívat a posléze spát.
Foto: Vladimír Pacholík.
Je tu dvanáctá hodina. Ze svých spacáků se pomalu začali hrabat první hráči, aby vzápětí, nejlépe ve městě, posnídali (nebo poobědvali, každý tomu už říkal jinak) a připravili se na dobrovolnou hru v čase od 14 do 20:00. Nutno říci, že debata vlkodlaků a lovců v pizzerii by u leckoho vzbudila dojem, že do města se sjeli dealeři z půlky republiky a servírka se fakt tvářila trochu divně, když padala slova jako vražda, uran, kokain, krev a mnohá jiná zábavná spojení. Hrát se za dne smělo pouze v sídlech frakcí a boj v nich byl zakázaný. Účastnila se nakonec asi polovina. V doupěti vlkodlaků si mafie založila hazardní doupě (poker, kostky,…), vařilo se (jídlo), fetovalo (od LSD po uran), mutovalo…a kdo se přímo neúčastnil, třeba zasednul mimoherně k Dračímu doupěti (mrkvový leprikón??) či Magicům. Spřádaly se plány a všichni věděli, že až se znovu setmí, tentokrát už ulicemi poteče krev. Odpoledne se navíc otevřelo herní kino v budově gymnázia, kam se někteří vydali a shlédli tematický film Underworld.
Ještě jednou do tmy
S příchodem noci se opět vyrazilo do ulic. Strany se více semkly, ale skupinky už utvořené se nesmazaly a svým způsobem i dále tvořily frakce ve frakcích. Očekávané krveprolití se tak docela nedostavilo, jen podezřívavost vzrostla a obcházelo se většími oblouky. Nahromaděné peníze postupně ztrácely svoji hodnotu na úkor nutnosti dopátrat se složitějších chemických či magických přísad pro druhové mutace a hromadění zásob krve. I proto „barování“ vyjma občasných návštěv továren z rozvrhu většiny zmizelo a přešlo se na vyčkávací mód za účelem zajištění sebe sama nebo důležitých informací v očekávání, odkud to přijde a co to vlastně bude.
Tento stav narušili až lovci, kteří postupně začali napadat vlkodlaky a později i původně vlastní spojence – upíry. Ti se postupně dokonce začali stávat skoro hlavním terčem lovců a byli vyhnáni ze svého baru, což vedlo k finální alianci obou ras supernaturálů proti lovcům a jejich pobití či vyhnání z Kesčenka. Na samotný závěr následovala scéna s magickým kamenem, který byl vlastně příčinou všeho shromáždění frakcí z celého světa právě zde. Stále ještě pro většinu hráčů obestřený tajemstvím, nepřipadnul nikomu a roztříštil se o dlažbu centrálního náměstí. A vlkodlaci s upíry snad poprvé skutečně dobrovolně uzavřeli křehký mír. Ale jestli vydrží, kdoví…
Radek Malina: Služebníci boží měli úžasnou základnu, ve které byli za dva dny asi třikrát. Bylo to všude blízko, teplo tam bylo, spousta místa, však tam taky drtivá většina lovců přespala. A pak se divte, že jsme nevyzpytatelní 🙂
